art collecting, collector, fine arts, Silesia, aristocracy, Lichnowsky, modern art

Knížecí rod Lichnovských z Voštic patřil k nejvýznamnějším aristokratickým rodinám Slezska 18.-20. století. Patřili k hostům předních vídeňských i berlínských společenských salonů, udržovali kontakty se špičkami rakouské a německé politiky, vědy a kultury. Společný jim byl zájem o historii, umění a architekturu a pravidlem se stala rovněž podpora mladých umělců. Proslavili se jako mecenáši skladatelů Ludwiga von Beethoven (Karl Alois Lichnovský) či Ference Liszta (Felix Lichnovský). Eduard Lichnovský budoval během 1. poloviny 19. století knihovnu i rodovou obrazárnu zaměřenou zejména na díla italské , vlámské a holandské malby 16.-17. století (Tintoretto, Floris, Teniers, Ruisdael, Neer, Jordaens, Dyck, Rubens ad.). Tato sbírka byla výrazně rozšířena během éry jeho vnuka Karla Maxe a jeho manželky Mechtilde během 1. třetiny 20. století, a to o díla moderního umění. Do sbírek se dostala hodnotná díla německých i zahraničních autorů, především stoupenců postimpresionismu a expresionismu (Liebermann, Kolbe, Brockhusen, Marc, Geiger, Kokoschka, Picasso ad.). Svým charakterem se jednalo o zcela unikátní sbírku kvalitou přesahující horizont periferie.

The House of Lichnowsky was one of the most prominent Silesian aristocratic families of the time from the 18th through the 20th centuries. Its members were regular guests at the leading Viennese and Berlin social salons and maintained connections with German and Austrian political, scientific and cultural elite. The family shared an interest in history, arts and architecture, and became patrons of several young artists, most notably the composers Ludwig van Beethoven (Prince Karl Alois Lichnowsky) and Franz Liszt (Prince Felix Lichnowsky). In the first half of the 19th century, Eduard Lichnowsky built a library and an art gallery, collecting mainly Italian, Flemish and Dutch paintings from the 16th and 17th centuries (works by Tintoretto, Floris, Teniers, Ruisdael, Neer, Jordaens, Dyck, Rubens, and others). The collection grew immensely during the first thirty years of the 20th century, when Eduard’s grandson Karl Max and his wife Mechtilde included works of modern art by German and foreign artists, mostly Post-Impressionists and Expressionists (Liebermann, Kolbe, Brockhusen, Marc, Geiger, Kokoschka, Picasso etc.), creating a completely unique collection exceeding the horizon of the periphery.