Public art, Ostrava, Contemporary art, Life is Elsewhere

Katalog k osmému ročníku festivalu Kukačka, který si tematicky vytýčil teritorium v prostoru mezi revolucí a únikem. Osciluje mezi dvěma hraničními přístupy, jejichž stimulem je vnitřní nespokojenost. V prvním se nesouhlas transformuje do podoby veřejného gesta. Gesta, jež je nutně politické, protože v jeho základu je touha upravit konstelaci vnějšího světa tak, aby byl v souladu s představou jeho nositele. V druhém je naopak svět činů redukován do úzce vymezeného prostoru náhradního světa. Nedokáže-li či nechce-li se dotyčný aktivně podílet na chodu vnějšího světa, vytváří si svůj vlastní, jenž může být jak pokračováním „ohrady dětství”, tak autonomním uměleckým dílem, budujícím si svá vlastní pravidla a regule, protože skutečný svět je až příliš znepokojivý. Obsahově tedy festival sleduje prostor kdesi mezi revolucionářem a Kunderovým „lyrikem”, pro něhož se beztvarý svět stane rázem přehledným, pravidelným, jasným a krásným, sevře-li jej do rytmu a rýmu pravidelné básně. V první řadě však tento ročník touží akcentovat onen všeobecně známý a zároveň neodbytný pocit, že nám stále něco uniká mezi prsty.

Catalog of the Cuckoo Festival, which thematically defined the territory in the space between revolution and escape. It oscillates between two frontier approaches, stimulated by internal dissatisfaction. In the first, disapproval is transformed into a public gesture. Gestures, which are necessarily political, because it is based on the desire to adjust the constellation of the outside world to be in accordance with the idea of ​​its wearer. On the other hand, the world of deeds is reduced to a narrow space of the surrogate world. If he or she does not want to actively participate in the external world, he creates his own, which can be both a continuation of the “childhood pen” and an autonomous work of art, building his own rules and regulations, because the real world is too much disturbing. In terms of content, the festival follows the space somewhere between the revolutionary and Kundera's "lyric", for which the formless world becomes suddenly clear, regular, clear and beautiful when it is encased in the rhythm and rhythm of a regular poem. But first and foremost, this year wants to accentuate the well-known and persistent feeling that something is still missing from our fingers.