Shake up, cycle, controlled chance, combined technique, painting, spray.

Výstavní projekt SHAKE UP je možno vnímat jako výběr z aktuální tvorby Milana Cieslara z let 2017 – 2019. Návštěvníkovi je nabízen takový malířský zážitek, který se opírá o skutečnost nové tvůrčí energie, jejíž silně reduktivní forma konfrontuje sémantická pole různých obrazových vrstev s finálním časem apelativních biomorfních cyklů, jakož i meditativních sérií elementární geometrie. Autorovi je blízký lehce ironický rejstřík výtvarného projevu, o němž hovoří jako o „malířské antihmotě“. Tou jest práce s průmyslovými barvami, spreji a tiskovými šablonami. „Obrazy vznikají rychle a v sériích.“ Nezbytnou a v minulosti již mnohokrát osvědčenou tvůrčí metodou je překrývání výchozích obrazových struktur souvislými barevnými plochami, které mohou být následně dále přepracovávány. Tvůrčí způsob je myšlenkově kotven principem neustálé a radikální změny obrazového rámce. Hotové dílo je jen potud finálním produktem pokud se nestane součástí nového vizuálního konceptu. Z výše řečeného nevyplývá, že by vizuálně komprimované existenciální gesto sublimovalo zorným úhlem jaksi malířsky inkognito. Stejně tak není možné usuzovat ani na to, že hraniční poloha maleb Milana Cieslara, je nepochybně malířsky nutkavým zakoušením šíře možností výsledného výrazu. Řečené i nevyřčené je nutno ještě doplnit o zdánlivě nevýznamnou informaci, týkající se prezentovaných děl, nacházejících své významné místo v měřítku nejnovějších obrazů, jež svá divácká ohniska nacházejí i v „monumentálnějších“ formátech. Tomáš Koudela

The SHAKE UP exhibition project can be seen as a selection from the current work of Milan Cieslar from 2017 to 2019. The visitor is offered such a painting experience that relies on the reality of new creative energy whose strongly reductive form confronts the semantic fields of different image layers with the final over time, the appellative biomorphic cycles as well as the meditative series of elementary geometry. The author is close to a slightly ironic register of artistic expression, which he refers to as a "painter's antimatter". This is work with industrial paints, sprays and print templates. "The images are created quickly and in series." A necessary and proven creative method in the past is the overlapping of the initial image structures with continuous color areas, which can be subsequently reworked. The creative way is anchored by the principle of constant and radical change of the picture frame. The finished work is only the final product until it becomes part of the new visual concept. It does not follow from the above that a visually compressed existential gesture sublimates the visual angle somehow in a painterly incognito. Nor is it possible to conclude that the boundary position of Milan Cieslar's paintings is undoubtedly a painterly compelling experience of the possibilities of the resulting expression. Both spoken and unspoken must be supplemented by seemingly insignificant information regarding the presented works, which find their place in the scale of the latest paintings, which also find their focal points in “monumental” formats. Tomáš Koudela