princely house of Lichnowsky, Upper Silesia, Prussia, social rise, international relations, aristocratic representation

Text se zabývá problematikou politické, společenské i kulturní orientace šlechtické společnosti obývající Rakouské Slezsko v 18.–19. století. Značná část rakouskoslezské šlechty nadále disponovala významným pozemkovým majetkem, jenž se nacházel již na pruském území, a díky tomu se potýkala s otázkou politické i společenské identity, rakouské nebo pruské, či dokonce obojí. Titulární vzestup hraběcího a posléze knížecího rodu Lichnovských z Voštic představuje ilustrativní příklad ne vždy zcela bezpečného a společensky i politicky výhodného lavírování mezi loajalitou vůči habsburské monarchii a sympatiemi k pruskému státu a jeho vladařům. Zisk pruského knížecího titulu (1773) a jeho pozdější „nostrifikace“ z rakouské strany (1824, 1846) je současně zasazen do širšího kontextu dlouhodobé nobilitační politiky obou monarchií ve slezském prostoru.

The study deals with the topic of aristocracy living on the Upper-Silesian border between Austria and Prussia in second half of the 18th and 19th century. The example of the family of Lichnowsky shows searching for possibilities of service for both monarchies. The family of Lichnowsky profited from the grace of Mary Therese, but later changed their social and political orientation for Prussia. The study examines all this paths to social rice from local aristocracy to international respected princely house, finally established in Imperial Germany.