Text se zabývá problematikou politické, společenské i kulturní orientace šlechtické společnosti obývající Rakouské Slezsko v 18.–19. století. Tato orientace byla v mnohém silně ovlivňována rozdělením Slezska na rakouskou a pruskou část, k němuž došlo po ukončení tzv. první slezské války roku 1742. Značná část rakouskoslezské šlechty nadále disponovala významným pozemkovým majetkem, jenž se nacházel již na pruském území, a díky tomu se potýkala s otázkou politické i společenské identity, rakouské nebo pruské, či dokonce obojí. Titulární vzestup hraběcího a posléze knížecího rodu Lichnovských z Voštic poskytuje dostatečně ilustrativní příklad ne vždy zcela bezpečného a společensky i politicky výhodného lavírování mezi loajalitou vůči habsburské monarchii a sympatiemi k pruskému státu a jeho vladařům. Zisk pruského knížecího titulu (1773) a jeho pozdější „nostrifikace“ z rakouské strany (1824, 1846) je současně zasazen do širšího kontextu dlouhodobé nobilitační politiky obou monarchií ve slezském prostoru.