null

Jiří Surůvka je bezesporu jednou z ústředních postav současné ostravské umělecké scény. Ostrava, město temného osudu, jak ho zpodobňoval ve svých povídkách předčasně zemřelý prozaik a publicista Jan Balabán, jiná kultovní postava ostravské kultury, je i pro Jiřího Surůvku společným jmenovatelem. Přímočaré a drsné prostředí severomoravské metropole formovalo od šedesátých let jeho lidskou i uměleckou povahu. Nedá se úplně říct, že by Jiří Surůvka patřil k lidovým oblíbencům. Je nadán autokorek vem osobním, ale i společenským a tento mechanismus se spouš u něj m rychleji, čím silnější střet s nekonečně se rozpínající stupiditou nastane. Surůvka není formálně vyhraněn a balancuje na pomezí všech jemu dostupných výtvarných disciplín. Věnuje se kresbě, malbě, videu, objektům, performancím, pracuje s manipulovanou fotogra í. Neklasi kuje a nenadřazuje. Každý svůj umělecký projev považuje za stejně autonomní dílo. Brutální ironizace, sarkasmus, humor a persi áže jsou jeho způsobem obrany vůči nega vním společenským jevům, stupiditě a rozpadající se morálce. Tématem jeho prací jsou obecně známá fakta, symboly a postavy z historie, z médií, z lmu. Neobírá se ale jen s minulos , reaguje i na aktuální společenská témata. Surůvkův tanec na vlnách významových rovin je mnohdy až krkolomnou akrobacií. Jako chameleón se promění v Betmana, Brouka Pytlíka, Miki Volka, hajlujícího fašouna, nebo wehrmachťáka s dřevěným samopalem či vánočního koledníka. Prostřednictvím jiných nejrůznějších kontroverzí nás vytrvale provádí různými historickými úseky a upomíná na jednotlivé jejich momenty a přitom znejišťuje tu nehybnost a solidnost předkládané mety, heroismus a ostatní zářící symboly a záchytné body, jejich vlastní zábavnos . Surůvkova tvorba se neuzavírá sama sobě, naopak je svým charakterem velmi otevřená, sdělná a nepůsobí nikterak so s kovaně. Možná právě to je také zdrojem její obecné přijatelnos všem, k

null