Programy terapie dobrodružstvím v terapeutických komunitách, v praxi známé spíše pod názvem zátěžové akce, jsou dlouhodobě pevným prvkem terapeutických programů. Výzkumů zaměřených na jejich použití a účinnost je stále minimálně. Příspěvek představuje výsledky studentského výzkumného projektu, který probíhal v letech 2017-2018 v šesti terapeutických komunitách v České republice. Byl použit smíšený výzkumný design. Pro sběr dat byly vybrány testy: DOVE – Dotazník obecné vlastní efektivity (Křivohlavý, 1993), PTS - Profil tělesného sebehodnocení, RŠ – Rosenbergova škála sebehodnocení (Blatný M. A Osecká L., 1994) a TPS – Test působení stresu (Stein A. in Kraska-Lüdecke K., 2007). Kvalitativní analýza rozhovorů s 32 pracovníky komunit byla provedena metodou MCA (Meaning Constitution Analysis). Dotazníkový sběr dat probíhal před a po akci a pro zjištění přetrvávajícího efektu také 14 dní po akci. Do výzkumu byla zařazena kontrolní skupina. Statistická významnost byla zjištěna v oblastech sebehodnocení, sebedůvěry, sebeúcty a vnímání míry stresu. Kvalitativní analýza umožnila představit klíčová témata objevující se u pracovníků komunit v oblasti očekávání od zařazení těchto programů, přípravě a realizaci. Konfrontace výstupů se zahraniční literaturou ukázala oblasti souladu teorie s praxí, ale také rozdílnosti při použití programů v těchto terapeutických komunitách.