adaptation measures, adaptatin process, adaptation barriers, climate change, environmental policy integration

Dopady změn klimatu na městské systémy jsou současným trendem vědeckého výzkumu, a důsledky těchto dopadů jsoucitelně vnímány i laickou veřejností. Přesto se s realizací adaptačních opatření setkáváme spíše ojediněle. Předloženýčlánek analyzuje adaptační priority Brna, Ostravy, Plzně a Olomouce, a specifi kuje institucionální bariéry těchto měst.Na jejich základě popisuje aktuální stav adaptačního procesu a predikuje jeho budoucí vývoj. Data pro specifi kaci adaptačníchbariér byla získána z dotazníkových šetření a kulatých stolů, kterých se zúčastnili úředníci vybraných měst. Výsledkyčlánku dokazují, že hlavní roli v adaptaci měst hraje zeleň, ale její klimatické funkce nejsou refl ektovány. Ostatnípřírodě blízká opatření se objevují sporadicky. Bariéry spojené s adaptačním procesem měst nesouvisí přímo s problematikouzměny klimatu, ale jsou spíše problémem komunikace, fragmentace institucionálního prostředí, a předevšímchybějícího vedení či politické vůle na úrovni jednotlivých měst. Kromě Brna, které se nyní nachází ve fázi plánování, sevšechna města s problematikou adaptace na klimatické změny teprve seznamují.

The climate change is currently accepted by most of the scientific and laic society. Nevertheless, the application of adaptation measures in practice is still rare. The presented article analyzes the adaptation priorities and institutional barriers of the adaptation process in the middle cities of the Czech Republic: Brno, Ostrava, Pilsen and Olomouc. The results of the study show that greenery plays a major role in the adaptation of the cities the climate change. But its climatic functions are not reflected. Brno actually occurs in the planning phase. All the other cities are still not familiar with the issue of adaptation to climate change and are at the beginning of the adaptation process. The barriers associated with the adaptation process of cities do not directly relate to climate change, but rather face to the problem of communication, institutional fragmentation and, above all, lack of leadership and political will at the city level