Old Czech Bibles, enclitic, development of the Czech language, historical syntax

Předložený článek se zabývá slovosledem pronominálních enklitik v nejstaršímúplném staročeském biblickém překladu. Je jedním z výsledků dlouhodobě realizovaného výzkumu slovosledu vývoje českých enklitik (Kosek 2011, 2017 - zde i další literatura). V současné době je tento výzkum zaměřen na slovosled českých pronominálních enklitik ve vybraných biblických překladech historické češtiny (od staročeské bible1. redakce po Bibli svatováclavskou (viz Kosek et al. 2018a,b; Kosek et al. v tisku). Natomto místě publikovaná studie bezprostředně navazuje na detailní analýzy slovosledureflexivního sě a starobylých pronominálních enklitik mi, si, ti závislých na verbu finituve staročeské bibli 1. redakce zveřejněné na jiném místě (Kosek et al. 2018b; Kosek etal. v tisku). Na rozdíl od jmenovaných studií se soustřeďuje na pozorování celkové frekvence zkoumaných forem v analyzovaných biblických knihách, na výklad zvolenémetody a na shrnutí hlavních charakteristik slovosledných vlastností všech zkoumanýchpronominálních forem.

The paper is focused on the short pronominal forms that have status of so called stálá enklitika(?permanent enclitics? or enclitica tantum) in Modern Czech: mi 'me', ti 'to you', si 'to myself / to yourself etc.', sě (> se) 'myself / yourself etc.', tě 'you', ho 'him', mu 'to him'. The analysis is based on the material gained from the selected books of the oldest complete Czech Bible translation from the half of the 14th century. The first part of the study deals with the frequency of the analyzed forms, especially with the lack of the forms si, ti and the low frequency of the short forms ho, mu (developed from the disyllabic forms jeho > jho > ho, jemu > jmu > mu). The next part is focused on the word order properties of the analyzed pronominal forms that are dependent on a finite verb. The article interprets them in the light of the main competing positions of Czech enclitics during the development of the language: 1. the postinitial position, i.e.when an enclitic is located after first word / phrase; 2. the contact (verb-adjacent) position, i.e.when an enclitic is located immediately before (preverbal position) or after (postverbal position)its syntactically or morphologically superordinate item. In the last part of the article, the question of the change of the previously orthotonic forms sě, tě into the permanent enclitic forms is examined.