Czech Republic, Czechoslovakia, Slovakia, T.G. Masaryk, Czechoslovak language, a modern model of the political nation, independence

Autor pojednává o myšlence svobodného národa a jeho jazyku T.G. Masaryka. Determinantem této myšlenky byl československý národ, složený ze dvou etnik: Čechů a Slováků (v pozdější verzi Masaryk tyto skupiny nazývá národy). Československý národ měl používat společný jazyk, československý, založený na českém jazykovém systému. Masaryk spatřoval možnost vytvoření moderního politického státu podle německého vzoru, státu, který by spojoval společný jazyk (nikoli etnicitu či národnost) jako výraz historické národní identifikace (germánský národ - slovanský národ). Dále autor popisuje tři funkce tohoto jazyka: spojovací, identifikační a oddělovací, strukturu československého jazyka a podmínky, které bránily fungování tohoto jazyka v ČSR.

The author discusses the idea of a free nation and its language in the edition of T.G. Masaryk. The Czechoslovak nation, consisting of two ethnic groups of the common Slavic nation: Czechs and Slovaks, was to determine this idea (in the later version Masaryk calls these groups nations). The Czechoslovak nation was supposed to use a common Czechoslovak language. In the introduction of the Czechoslovak language, based on the Czech language system, used in daily communication Masaryk saw the possibility of creating a modern political state based on a German pattern, a country that would be cemented by a common language (not ethnicity or nationality) as an expression of historical national identification (German nation – Slavonic nation). The author describes here three functions of this language: bonding, identifying and separating. In the further part of the article, the author describes the structure of the Czechoslovak language, as well as the conditions that prevented the functioning of this language in the Czechoslovak Republic.