Performance ;Body Art ;Happening ;Art in public space

V aktuálním 3. ročníku vycházíme z myšlenky, že performance ve své esencialistické podobě je stará. Stará jsou těla performerů, kteří se svlékali od 70. let. Stará jsou jejich gesta, opakovaná mladými těly nových umělců. Kdo v našem oboru může tvrdit, že zůstává mladý, když nahota je stará jako lidstvo samo? Okamžitě se ozývají dotčení umělci a žádají po mně doplnění kategorie duše a její kondice. Pro 3. ročník FNAF tedy uvádíme umělce staré a mladé na těle i duši, i alibistické kombinace starého těla s mladou duší a naopak.

In the current 3rd edition, we start from the idea that performance in its essentials form is old. Old are the bodies of performers who have stripped off since the 1970s. Their gestures are old, repeated by the young bodies of new artists. Who in our industry can claim to be young when nudity is as old as humanity? Immediately they hear the affected artists asking for me to add the category of the soul and its condition. For the 3rd year of the FNAF, we include artists old and young on body and soul, and alibistic combinations of old body with young soul and vice versa.