intersectionality; oppression; homeless shelters; motherhood

Tento příspěvek se zabývá tím, jak se projevuje intersekcionalita útlaku v příbězích matek samoživitelek se zkušeností s bezdomovectvím. Útlak je strukturální povahy a solo matky se s ním setkávají v různých podobách a na různých úrovních. Použitím kvalitativní výzkumné strategie, zejména participativního přístupu, bylo zjištěno, že útlak je stále přítomen ve vyprávěních matky bez domova a že jejich životní zkušenost může být pochopena pouze prostřednictvím vzájemného prolínání a křížení různých forem útlaku, jako gender, mateřství, samoživitelství a vzájemně propojených socioekonomických situací, etnicity a bezdomovectví. Toto prolínání různých forem útlaku vede ke zneschopnění, které vede k segregaci, marginalizaci nebo sociálnímu vyloučení.

This paper deals with how the intersectionality of oppression manifests in narratives of single mothers with experience residing in a homeless shelter. Oppression is of a structural nature and single mothers from homeless shelters encounter it in various forms and on various levels. Using a qualitative research strategy, in particular a participatory approach, it has been found that oppression is ever-present in the narratives of homeless mothers, and that their living experience can only be understood through the intermingling and intersecting of different forms of oppression, such as gender, motherhood, lone parent families, and interrelated poor socio-economic situations, ethnicity and homelessness. This intersecting of different forms of oppression leads to disabled identities, that resulting in segregation, marginalization or social exclusion.