Czech language; literary (standard) Czech; the education of Czech in Czech schools; sociolinguistic reflection of language

Školní výuka češtiny dosud málo respektuje proměnlivost jazyka a redukuje češtinu hlavně na systém a s ním spjaté procedury a pravidla, i když je zřejmé, že živé jazyky - řečeno ve shodě se sociolingvistickým pojetím - se nedají plně vměstnat do těsných klasifikačních (kodifikačních) rámců. Autorka ukazuje, že spisovná čeština v tomto širším sociolingvistickém pojetí má stále své oprávnění a že je v české společnosti uznávaným i potřebným fenoménem. Proto by školní pojetí výuky češtiny mělo ke spisovné češtině stále mířit, představovat její uplatnění jako prestižního komunikačního kódu v adekvátních situacích a nezastírat její dynamický vývoj.

The paper deals with the role of literary (standard) Czech in the education of Czech in Czech schools. It shows that the institutional education of the Czech language still does not adequately respect the variability of the language. This reduces the Czech language to a system of procedures and rules, although it is evident that natural languages cannotfully fit into tight classification (codification) frameworks. With respect to a sociolinguistic reflection of language, the author nevertheless indicates that the standard Czech still has its relevance within the Czech society. Therefore, the institutional conception of Czech language educationshould still aim for the standard Czech language, represent its usage as a prestigious communication code in appropriate (official) situations and reflect its dynamic development.