Epistemology; Logic; Medieval Philosophy; Ontology; Propositio in re; Semantics;Truth; Walter Burley

Tato studie se zabývá ranou teorií pravdy Waltera Burleyho (cca 1275?1344), jak ji představil ve svém tzv. středním komentáři k Aristotelovu textu O vyjadřování. Vstupem do této problematiky je známé Aristotelovo tvrzení z počátku jeho textu, podle kterého se pravda a nepravda týká spojení a rozloučení. Burleyho nespokojenost s takto čistě logicky pojatou pravdou jej vede k zavedení strukturované definice pravdy, která mu umožňuje jasně rozlišit pravdu chápanou teologicky, ontologicky, epistemologicky a logicky. První část této studie představí Burleyho pojetí pravdy v prvních třech z těchto smyslů pojmu pravdy. Druhá kapitola se pak zaměří na pravdu logickou, které i sám Burley věnuje největší pozornost, a poukáže na to, jakou úlohu v této teorii hraje jeho propoziční sémantika a teorie tzv. reálných propozic (propositiones in re).

This study deals with the early theory of truth presented by Walter Burley (ca. 1275?1344) in his so­?called middle commentary on Aristotle?s Perihermeneias. The issue of truth is raised in the context of Aristotle?s claim that truth and falsity imply combination and separation. Burley?s dissatisfaction with this purely logical concept of truth leads him to the introduction of a structured definition of truth which allows him to clearly distinguish between truth taken as theological, ontological, epistemological or logical. The first part of this study will present Burley?s understanding of truth in the first three of these meanings of truth. The second part will then focus on truth in the logical sense which is also in the center of Burley?s own focus of interest. There will also be a discussion of what function his propositional semantics and his theory of so­?called real propositions (propositiones in re) have in this theory of truth.