Russia, Tuva, Mongolia, expanzionism, geopolitical thinking, de facto states

Ruská expanze do Asie byla doprovázena transformací vizí ruské identity, která znamenala postupný odklon Ruska od jednoznačné orientace na Evropu. Tento mentální obrat k Asii probíhal po celé 19. století a zesílil vždy po neúspěchu ruské strategie v evropském směru. Na tento vývoj navázal i SSSR. Mocenské zázemí bylo budováno prostřednictvím vytváření protektorátů, de facto států, nárazníkových zón či jen sfér vlivu. Tato území byla často později anektována. Článek se věnuje méně známé kapitole ruského tlaku na Čínu a Mongolsko. Složité balancování Ruska vůči Číně, Japonsku a Velké Británii vedlo k postupnému vytvoření de facto států Mongolska a Tuvy, které existovaly v meziválečném období a nacházely se pod vlivem SSSR. Článek tuto kapitolu ruské historie zasazuje do širšího kontextu ruských geopolitických narativů 19. a počátku 20. století.

The Russian expansion to Asia was accompanied by a transformation of the visions of the Russian identity, which meant a gradual shift of Russia away from a clear orientation towards Europe. This mental turn towards Asia took place throughout the 19th century and intensified after every failure of the Russian strategy in the European direction. This development was later followed by the USSR. The power base of Russia was being built through the creation of protectorates, de facto states, buffer zones, or just spheres of influence. Later, these territories were often annexed. The article focuses on a less known chapter of Russian pressure on China and Mongolia. Russia's complex balancing with China, Japan and the UK has led to the gradual creation of de facto states of Mongolia and Tuva, which existed between the wars and were under the influence of the USSR. The article puts this chapter of the Russian history in a wider context of Russian geopolitical narratives of the 19th and early 20th centuries.