Text rozebírá náboženský prvek v díle Theodora W. Adorna. V návaznosti na Henta De Vriese přicházím s tezí, že Adornovo dílo je možné číst jako „minimální teologii“, s odvoláním na Martina Seela ale odmítám číst tuto teologii jako „negativní“, a interpretuji ji pozitivně jako „kontemplativní eschatologii“. Následně analyzuji paradox kontemplace, která znemožňuje jednání, a eschatologie, která se zdá vyžadovat radikální revoluční jednání. V protikladu vůči stávajícím interpretacím se pak snažím ukázat, že tento paradox Adornova není třeba opouštět, nýbrž ho lze nahlížet jako plodný.

The article undertakes an analysis of the „religious“ element in Theodor W. Adorno’s philosophy, taking up the thesis that it should be read as a specific form of “theology”. Following Hent De Vries, I argue that it may be adequate to interpret Adorno’s critical theory as a “minimal theology” with eschatological connotations; however, considering Martin Seel’s argument about “contemplation” as a positive core of Adorno’s negative dialectics, I cast aside the widespread assumption that Adorno’s philosophy is largely negative and interpret it as a “contemplative eschatology”. In so doing, I investigate the paradox of contemplation, which disables us from action, and eschatology, which seems to demand radical revolutionary action, maintaining that the paradox does not represent the blind spot of Adorno’s philosophy, but one of its strong points.