Site specific installation ;painting ;performance ;intervention

Na půdoryse 199 znaků jsou zde rozprostřeny vybrané výroky Michela Foucaulta z jeho kultovní eseje „Dohlížet a trestat“, pojednávající o vzniku a vývoji instituce vězení. Slova, která je divák nucen číst, v daném prostoru dobře rezonují, protože v době, kdy byla v polovině 19. století na žerotínském zámku zřízena ženská trestnice, sloužila budova dnešní galerie jako vězeňská kaple. Instalace se ale určitě nevyčerpává jen tím, že zúročuje historický kontext. Současný geopolitický vývoj ve světě dává ostentativně najevo, že Foucaultovy myšlenky lze snadno aplikovat i na dnešní společnost. Společnost, jež se v rámci domnělého bezpečí vzdává svých práv a svobod a dobrovolně se nechává spoutat osidly represe stávajícího mocenského aparátu. Ostrůvky vět a souvětí na dlažbě galerie, které podvědomě zabraňují ve volném pohybu, tak mohou symbolicky značit naší pozici. Představují bariéru, která je více myšlená než faktická, stejně jako mentální vězení, do něhož se stále více uzavíráme. Nezbývá tedy než písmena zašlapat do země, nebo je uzřít z jiné perspektivy a nechat je znovu zmizet. Tomáš Knoflíček

On the floor plan 199 characters are spread out selected sayings of Michel Foucault from his iconic essay "Discipline and Punish", dealing with the origin and development institutions prison. Words that the viewer is forced to read in a given space resonate well, because at the time was in the mid-19th century castle in the Žerotín established women's prison, the building served as a contemporary art gallery prison chapel. Installation is not exhausted by certainly just that capitalizes on the historical context. The current geopolitical developments in the world gives pointedly clear that Foucault's ideas can easily be applied to today's society. The company, which in the context of alleged safety waives his rights and freedoms and to voluntarily leaves a snare to bind existing power apparatus of repression. Islets into phrases and sentences on the pavement galleries that subconsciously prevent the free movement and can symbolically mark our position. A barrier which is more imaginary than actual as well as mental prison in which increasingly make. It remains therefore than letters trample into the ground, or to behold from a different perspective and let them disappear again. Tomáš Knoflíček