Education. Hope. Child. Childhood. Memories.

Základní teoretické východisko práce Výchova jako cesta k naději spočívá v pojetí přirozeného a fyzikálního světa Jana Patočky v návaznosti na současný výchovně-vzdělávací proces, ve kterém je dítě chápáno a pojímáno především jako žák. Historické chápání dítěte je zde přeneseno do antropologických paradigmat. Jádro práce spočívá v nástinu filosofického pojetí dítěte a naznačení tohoto protipólu k pedagogicko-psychologickému pojetí žáka. Práce je doplněna některými výsledky výzkumu vzpomínek na dětství studentů PdF OU v Ostravě. Pojetí žáka, obohaceno o rozměr filosofického pojetí dítěte, by mohlo vnést naději pro další vývoj a přístup k výchovně-vzdělávacímu procesu. Výchova v tomto ohledu může být vnímána jako cesta k naději.

Basic theoretical basis of labor education as a path of hope lies in the concept of natural and physical world of Jan Patocka in response to the current educational process in which the child is perceived and conceived primarily as a pupil. Historical understanding of the child is transferred to the anthropological paradigm. The core of the work is to outline the philospihical concept of a child and an indication of the counterpart to the pedagogical-psychological concept of a pupil. The work is complemented by some results of research childhood memories of students Pdf OU in Ostrava. The concept pupil enriched philosophical dimension to the concept of a child, could bring hope for further development and access to education-learning process. Ecudation in this respect can be seen as a journey of hope.