Art, the art trade, 1989–2016, everyday art, transformation, society

Určujícím identifikačním znakem soudobé výtvarné kultury je provozní každodennost, jejíž – pět desítek let globálním výtvarným provozem zpevňované – kategorie vystupují v teoretickém diskurzu jako signifikantní kvalitativní kritéria. Česká polistopadová výtvarná kultura se s fenoménem výtvarného provozu, jehož podstatnou součástí je obchod s uměním, vyrovnávala a vyrovnává s obdivuhodným nasazením. Obecně ustálené obsahy a formy výtvarného provozu se však jen stěží mohly přiblížit, ve své české mutaci a v předmětném období, svým globálním standardům. Tento příspěvek by byl rád nezjednodušujícím nazřením určitých specifických „kontaminací“ obchodu s výtvarným uměním, mnohdy se jevících jen jako excesivní příklady seriózní výtvarné praxe: Jiřího Surůvky, Petra Lysáčka, Ivany Štenclové, Pavla Formana, Dana Trantiny, Petra Motyčky, Jiřího Petrboka, Romana Franty, Martina Kocourka, ad.

The determining identifying feature of contemporary art culture is the day-to-day operation, whose five decades of global artistic activity reinforced - the categories appear in theoretical discourse as significant qualitative criteria. The Art Culture after 1989, with the phenomenon of fine art, whose essential part is the art trade, equates and equalizes with admirable engagement. In general, steady content and forms of fine art have hardly been able to approach their global standards in their Czech mutation and the period under review. This post would like to be a simplified study of certain specific "contamination" of art trade, often seen as an exaggerated example of serious art practice: Jiří Surůvka, Petr Lysáček, Ivana Štenclová, Pavel Forman, Dana Trantina, Petra Motyčka, Jiří Petrbok, Romana Franty, Martina Kocourka, ad.