de facto states; patron states; kin-state; Nagorno-Karabakh; Armenia; confederation

Text vychází z předpokladu, že vztahy mezi Arménskou a Náhorněkarabašskou republikou se značně liší od vztahů mezi jinými de facto státy a jejich státy patronskými, a nelze je tudíž vysvětlit stejným způsobem, jako bývají obvykle vysvětlovány vztahy mezi Ruskem a jeho třemi ?klientskými? de facto státy ? Abcházií, Jižní Osetií a Podněstřím. Podobně ani koncept kin-state (etnicky spřízněného státu) není dostatečně propracovaný na to, aby dokázal vysvětlit arménsko-karabašské vztahy. Ty totiž mají proti jiným obdobným případům, například turecko-severokyperským vztahům, řadu specifik, zejména dominanci neformálních institucí a praktik. Výsledkem je komplexní systém vzájemných vztahů, který tento text pojmenovává jako neformální asymetrickou konfederaci. Podle tohoto modelu jsou vztahy mezi Arménskou a Náhorněkarabašskou republikou založeny na existenci společného etnokulturního rámce, na prolínání politických elit a na několika formálních, ale zejména řadě neformálních mechanismů umožňujících jak dosažení politické dohody mezi oběma entitami, tak vzájemné ovlivňování vnitropolitických rozhodovacích procesů.

The article is based on a presumption that the relations between the Armenian and the Nagorno-Karabakh Republic are substantially different from the relations between other de facto states and their patron states. Thus, they can not be explained in the same manner as the relations between Russia and its three ?client? de facto states ? Abkhazia, South Ossetia, and Transnistria. Also, the concept of kin-state does not seem to be sufficiently elaborated to explain the Armenian-Karabakhi relations. These relations, in comparison with other similar cases, such as the Turkish-North Cypriot relations, feature a whole range of highly specific features, above all the dominance of informal institutions and practices. The article identifies this complex systems of mutual relations and introduces the term informal asymmetric confederation to describe it. According to this model, the relations between the Armenian and the Nagorno-Karabakh Republic are based on a commonethno-cultural framework, mutually mingling political elites and a handful of formal and, mostimportantly, a whole range of informal mechanisms, which enable both entities to achieve politicaldeals, as well as to mutually influence each other?s internal decision making processes.