Mononukleární buňky představují důležitý marker, který lze využít při monitorování a hodnocení celé řady patofyziologických stavů (zánětlivá reakce, kardiovaskulární onemocnění, nádorová onemocnění). Na základě množství mononukleárních buněk a identifikace a kvantifikace některých prozánětlivých faktorů jimi produkovaných, je možné také sledovat projevy a intenzitu zánětlivých reakcí, které provází obezitu a metabolický syndrom.V loňském roce byla na našem pracovišti zavedena metodika izolace CD14+ mononukleárních buněk z periferní krve, která je založena na využití gradientové centrifugace. Vlastní separace CD14+ mononukleárních buněk probíhá na koloně s pevnou magnetickou matricí s navázaným antigenem xCD14+. Detekce a kvantifikace výše uvedené subpopulace mononukleárních buněk byla prováděna metodou průtokové cytometrie, která umožňuje dostatečné ověření správnosti izolačního postupu1.Bylo zjištěno, že existuje celá řada faktorů, které určitým způsobem ovlivňují úspěšnost izolačního postupu. Mezi nejdůležitější faktory patří: transport odebrané krve, doba od odběru krve do začátku vlastní izolace, volba velikosti kolony, použití pístu při separaci na koloně a technika odběru prstence mononukleárních buněk. Dále byly sledovány faktory ovlivňující uchovávání izolovaných CD14+ monocytů pro následnou analýzu. Výše uvedené faktory byly cíleně monitorovány a bylo zhodnoceno, jakým způsobem ovlivňují separaci a stabilitu izolovaných CD14+ mononukleárních buněk.