citizenship; right od domicile; foreigners; army employees; Czechoslovakia 1918-38

Studie se zabývá některými otázkami československého státního občanství vojenských gážistů po vzniku státu v roce 1918. Po převratu některé osoby ze dne na den získaly statut cizinců, a to přesto, že na území českých zemí žily a pracovaly desítky let. Patřily mezi ně i vojenské osoby - gážisté. Pro tyto osoby byla situace o to těžší, že bez čs. státního občanství nemohly být přijaty do čs. armády a neměly nárok na nejrůznější finanční částky vyplývající z jejich předchozí služby. Proto někteří usilovali o zisk čs. občanství. O jejich žádostech rozhodovaly politické úřady druhé a třetí instance. Řada gážistů však se svými žádostmi o čs. státní občanství úspěšná nebyla. Bylo to způsobeno zejména tím, že čs. stát by těmto cizincům musel vyplácet finanční částky, čímž by však zatížil státní pokladnu.

The study deals with some issues pertaining to the Czechoslovak citizenship of army employees after the country?s founding in 1918. Due to Czechoslovakia achieving independence, some persons gained foreign status overnight, despite living and working in the Czech lands for decades. Some of them included former employees of the Austrian-Hungarian armed forces, whose lack of Czechoslovak citizenship prevented them from serving in the newlyformed Czechoslovak army and could not claim for various financial benefits for which they would otherwise be eligible owing to their previous service. Therefore, some of the military employees sought to gain Czechoslovak citizenship. Their applications were decided by lower-tier political authorities. A number of these applicants were ultimately unsuccessful. This was chiefly caused by the fact that Czechoslovakian authorities would have to compensate them, which would put a strain on the country?s budget.