Středověká filozofie někdy bývá vykládána jako scholastické rozvinutí aristotelského myšlení. V této přednášce na příkladu smyslového vnímání poukáži na nedostatečnost takového výkladu: některé aristotelské intuice byly mezi 13. a 14. stoletím jednak zásadně reformulovány, jednak bez váhání kritizovány a odmítány. Budou představeny tři středověké teorie smyslového vnímání, které předložili Roger Bacon (1214/1220?1292), Petr Olivi (asi 1248?1298) a Petr Auriol (asi 1280?1322). Každá z těchto teorií poskytuje určitou explanační výhodu při vysvětlování některých rysů percepční zkušenosti, které jsou v tradičním aristotelském výkladu opomíjeny nebo odsunuty do pozadí ? jedná se např. o různou ostrost vidění v rámci zrakového pole, roli pozornosti při vnímání, zkušenost smyslových klamů či metafyzický status jevů. Zvláštní důraz bude v přednášce kladen na to, do jaké míry a jakým způsobem se podle těchto teorií podílí na vzniku percepční zkušenosti sám pozorovatel (resp. jeho kognitivní schopnosti).