Daniela Fischerová; archaistic gnomes; postmodern skepticism; neostructuralism; hermeneutics

Studie je sondou do filozofického myšlení současné autorky Daniely Fischerové, která literární tvorbu chápe jako reprezentaci mnoha možných intencí a není vyloučeno, že vede skrytý dialog s tezemi neostrukturalismu, analytické filozofie i hermeneutiky. Jedinečnost narativního podání prozaických příběhů v Duhově jiskře a Jiskře ve sněhu spočívá v torn, že Fischerová své autorství jako kdyby potlačuje a píše texty, které navenek připomínají pohádky, bajky, anekdoty, avšak jedná se spíše o archaické gnómy, pohybující se na oblouku různých kultur a myšlení, vrací se k způsobům vyprávění v premoderní době, k počátkům, kdy se kultura a civilizace legitimovaly pomocí příběhů - récis. Svébytné příběhy drobných próz oslovuji dospělé i děti, otevírají před námi nové horizonty interpretačních možností.

This study consists of an analysis of the work by the contemporary author Daniela Fischerová whose literary production can be understood as the representation of many possible intentions. It can even be viewed as a hidden dialogue with the theses of neo-structuralism, analytical phi?losophy and hermeneutics. The distinct character of the narrative approach in the Duhová jiskra (Rainbow Spark) and Jiskra ve sněhu (Spark in the Snow) prose stories is in the fact that Fischerová seems to suppress, in some sense, her own authorship by writing texts which seem to recall on the surface fairy tales, legends and anecdotes, but actually are more reminiscent of archaistic gnomes, moving on the arch of various cultures and thinking, returning to the narrative approach from the pre-modern period to the beginnings when culture and civilization legitimised itself by means of stories - récis. The impressive shorter prose works are of interest for both adults and children, opening up new horizons of interpretative possibilities.