interdisciplinarity; linguistic landscape; Czech onomastics; toponomastics; urban space; urbanonymy

Studie se zabývá aktuální situací v českém toponomastickém výzkumu, konkrétně ve výzkumu urbanonymie (městské názvy, především jména ulic). Studium toponym (zeměpisných jmen) nabízí nezanedbatelný potenciál pro mezioborovou spolupráci, avšak badatelé jak z onomastických, tak neonomastických disciplín často nejsou ochotni překročit bariéry stojící v cestě vzájemné kooperace. Text upozorňuje na tři příčiny daného stavu: dlouhou tradici českého onomastického bádání vyrůstajícího z etymologického a historického přístupu k toponymům, převažující akcent na onomastický materiál a mnohdy zjednodušený pohled na podstatu onomastického výzkumu, jeho metodologii, stejně jako na jejich interdisciplinární potenciál. Autor studie představuje koncept jazykové krajiny jako nový impulz pro uplatnění mezioborového zapojení onomastiky. Ukazuje jeho možné využití na příkladu výzkumu urbanonymie moderních českých socialistických měst a sídlišť vybudovaných po 2. světové válce. Studie upozorňuje rovněž na některé problémy, jako je stanovení propriálního statusu urbanonym, vymezení městského prostoru nebo vztah mezi standardizovanou (oficiální) a nestandardizovanou (neoficiální, živou) urbanonymií.

This study focuses on the current situation in Czech research of toponymy (place names), particularly urbanonymy (urban names, predominantly street names). The study of place names offers considerable potential for interdisciplinary approaches to research; however, scholars (both in onomastics and in non-onomastic disciplines) currently lack interest in such cooperation, and this represents a major barrier to the development of mutually inspirational research in the field. The article outlines three main reasons underlying this situation: the long-established tradition of Czech onomastic research drawing on etymological and historical approaches towards place names; the prevailing emphasis on onomastic material; and an overly simplistic view of what constitutes onomastic research and methodology as well as of their application in interdisciplinary cooperation. In response to this situation, the author discusses a modern research concept which has the potential to offer a new methodological impulse to Czech onomastics and restore it to its former status as a respected discipline ? the concept of the linguistic landscape. This concept could be successfully applied to research exploring the urbanonymy of modern Czech cities built during the post-war era ? such as the new Socialist cities dating from the 1950s, or concrete housing estates. However, several problems need to be discussed ? including the proprial status of urbanonyms, the definition of the urban area, and the relations between standardized (predominantly official) and non-standardized (unofficial, popular) forms of urban place names.