Příspěvek se věnoval tematice kultu a ikonografie čtyř velkých latinských církevních otců na příkladu středověkých českých zemí v 11.-14. století s důrazem na dobu vlády Karla IV. Nejstarší vyobrazení církevních otců, sv. Řehoře Velikého a sv. Augustina, lze dohledat již v románské knižní malbě 12. století; první zobrazení sv. Ambrože a sv. Jeronýma pak později na sklonku 13. století. Tito církevní otcové dohromady tvořili specifický koncept čtyř latinských církevních otců, jenž se zformoval v 8. století a v roce 1295 byl rozvinut papežem Bonifácem VIII., který dekretem "Gloriosus Deus" proklamoval čtyři velké latinské církevní otce za čtyři velké učitele církve. Poté následoval obecný rozvoj kultu čtyř církevních otců v českých zemích vyjádřený například zasvěcením oltářů sv. Čtyř učitelům či řadou uměleckých vyobrazení. Téměř na všech zobrazeních lze pak spatřit církevní otce jako vysoké církevní hodnostáře; sv. Ambrože jako biskupa s mitrou, sv. Augustina rovněž jako biskupa s mitrou, sv. Jeronýma jako kardinála s kardinálským kloboukem a sv. Řehoře Velikého jako papeže s tiárou. Čtyři církevní otcové představovali jakousi paralelu ke čtyřem evangelistům, inspirovanou podobnou spisovatelskou činností. Evangelisté sepsali stěžejní knihy Nového zákona, církevní otcové tyto knihy interpretovali a položili tak základ křesťanské dogmatiky a spásonosného učení církve.