Contemporary Art, Installation Art, Intermedia Art, Object Art

Důraz na přítomnost je také - trochu paradoxně - tím, co současný svět pojí s většinou konstrukcí utopických světů, projektovaných sice do budoucnosti, v okamžiku jejich uskutečnění ale obvykle prostoupených podivným bezčasím. Doba, ve které žijeme, tak nemusí nutně představovat éru ?konce utopií?, jak ji už v 60. letech minulého století ohlašoval Herbert Marcuse,1 nýbrž i éru jejich naplnění, v duchu teze, že nešťastný je svět, na jehož mapě chybí utopie, ještě nešťastnější je ale ten, který utopickou pevninu nalezl a obsadil.2 Platí zde totiž převrácená logika, podle které se každá utopie uvedením v život mění ve svůj opak, a kde je každá utopie zároveň i dystopií.

The emphasis at present is also - paradoxically - what the current world structure associated with most utopian worlds, although projected into the future, at the moment of their execution but usually permeated with a strange bezčasím. The age in which we live and do not necessarily represent the era of the "end of utopias", as it had in the 60s of the last century ushered Herbert Marcuse, one era but also fulfill them, in the spirit of the thesis that the world is unhappy at the lack of utopia map , but more unhappy is he who has found a utopian land obsadil.2 applies here because the inverted logic, according to which every utopia in putting life changes into its opposite, and where each of utopia and dystopia simultaneously.