strike, worker, transformation, modernisation, inclusion, charity, persecution

Práce přináší přehled základních dat o stávkovém hnutí v 19. století. Více než statistickým datům se však věnuje proměnám stávek, zkoumá jejich návaznost na sociální otázku prostřednictvím ekonomických, politických a společenských změn ve sledovaném období. Největší pozornost je věnována vlivu stávek jako nejsilnějšího nátlakového prvku dělnictva. Podle autorova názoru dochází k proměně stávkového hnutí od živelného nelegálního hnutí v organizovanou formu nátlaku, kterou využívaly dělnické organizace (zejména odbory) k posílení své pozice při jednání se zaměstnavateli a státem. Postupně jsou hledány také jiné formy nátlaku (veřejné schůze, rezoluce) a sociálního smíru pomocí tzv. institucionalizace konfliktů (pomocí kolektivních smluv, smírčích soudů). Tento prvek je dle Hanse Ulricha Wehlera hodnocen jako jeden ze základních subprocesů tzv. modernizace. Tato proměna je tak vnímána v širším kontextu procesu modernizace.

Rather than concentrating on statistical data though, it deals with gradualtransformations of strike actions, examining their linkage with the social question atlarge through the process of economic, political and social changes during the periodunder survey. The author centers his attention on the impact of strike actions as themost potent vehicle of pressure employed by the working class. In his view, the strikemovement went through a transformation from spontaneous, illegal action to anorganized form of pressure which came to be applied by labour organizationswith a view to strengthening their positionsin dealing with employers and the government. Progressively, other forms of pressurewere sought, as well as instruments of socialconciliation by way of what came to be known as institutionalization of conflicts. According to Hans Ulrich Wehler, thislatter element constituted one of the seminal sub-processes of modernization.