public art, contemporary art, site-specific, everyday life

Katalog mapuje 6. ročník festivalu umění ve veřejném prostoru Kukačka, který se věnoval vztahu umění a každodennosti. ?Co děláme, když nic neděláme, co slyšíme, když nic neslyšíme, co se stane, když se nic nestane?? ptal se Paul Virilio a obdobnou otázku si klade i Kukačka. Ke každodennosti se však nevztahuje jen jako k něčemu, čeho je třeba se dotknout, ale i jako k něčemu, co je třeba potlačit či překonat, ať už formou transcendence nebo otevřené kritiky. Těmto přístupům pak v katalogu odpovídá trojice kategorií: Prostor obvyklého, Transcendence každodennosti a Kolonizace každodennosti - kritika veřejného prostoru. Díky intervenci Rudolfa Samohejla je každý z 300 výtisků katalogu originál. Obálku vždy determinuje jedno unikátní písmeno, představující fragment citátu Roberta Musila. Jeho dekódování by tak mělo teoreticky umožnit pouze shromáždění všech vydaných exemplářů. Samohejl ale myslí i na ty, kteří jsou ochotni zakoupit jen jeden?

Theme implies primarily everyday life, the reflection of which is a very frequent strategy of contemporary art. It is actually one of the paradoxes of the present day. Art strives to become an active part of everyday life, taking over its mimicry to be able to shape public life more easily. The regular audience, however, is usually not interested and continues to require traditional designs. But - to put it simply - art has actually been struggling with this since the advent of modernism. The only thing that has moved are the boundaries, and what has changed are the props and the protagonists, so Baudelaire?s painter of modern life has now been replaced by art activists, archivists, field workers and cultural animators. The current artists, just like those from Baudelaire?s times, can be blamed by the regular audience for ?desacralization?, which is what Hans Sedlmayr already criticized about modern art in his study The Lost Centre.