resilience;personality;trait;process

V současné době je resilience chápána jako osobnostní vlastnost, souhrn vlastností/faktorů, výsledek adaptace či proces. Většina odborníků a také velká část výzkumu resilience vychází z prvních tří pojetí, které ale představují spíše zkoumání ?resilientnosti? jedince než samotné resilience. Až zkoumání procesů, probíhajících např. při vzájemné interakci mezi rizikovými vlivy, faktory resilience, důsledky (projevy osobnosti, chováním, přítomností problémů atd.) a dalšími proměnnými umožňuje poznat a pochopit resilienci (skutečnou podstatu toho, jak resilience probíhá). Jinak řečeno, výzkum interakcí mezi rysovými faktory (např. self-esteem), vztahovými faktory (např. vztahové sítě), riziky a důsledky je důležitý pro pochopení toho JAK a KDY resilience působí.

The nature and definition of resilience, despite the extensive 40 years of research, is still unclear. Currently is resilience seen as a personality trait, sum of the traits/factors, result of adaptation, or as a process. The concept of resilience as personality traits is usually tied to uni-dimensional or ?simplex? theories of resistance as Hardiness, Sense of Control, Ego-Resiliency, Self-efficacy, Sense of Coherence, or specific personality traits. Multidimensional concepts see resilience as a complex of personality and social (environmental) factors that work in interaction, complement or replace each other, and, in aggregate, create a comprehensive picture of resilience...