human behaviour; time-geography; social science

Článek představuje přístupy a koncepty, které jsou nebo mohou být aplikovány při výzkumech a analýzách časoprostorového chování jednotlivců nebo specifických sociálních skupin. V první části článku jsou prezentovány základní teoretické koncepty a metodologické nástroje geografie času, ve druhé části autoři dokumentují a rozvíjí diskuzi týkající se její kritiky a reakce na ni a následně je na příkladech aplikací časoprostorového přístupu na některá nová, sociálně a environmentálně nosná témata a také reflexe fenoménu kyberprostoru (a jeho naplňování novými formami sociálních interakcí) ilustrován poslední vývoj a transformace geografie času a aktuální potenciál časoprostorového přístupu k výzkumu lidského chování v sociálních vědách.

The article deals with the issue of spatio-temporal human behaviour in the scope of the social sciences with increased attention to human geography. It endeavours to present possible approaches to the study of human behaviour in the geographical and social environment and the limits and constraints that affect behaviour. The authors start with fundamental theoretical concepts and methodological tools of time-geography, then they document and develop a critical discussion of its deficiencies and how the discipline has tackled them. The struggle to rehabilitate time-geography by its proponents emerged with the renaissance of the discipline and the development of new applications within different areas of social scientific research and spatial planning. The authors put forward some examples of research on new socially stimulating issues and refl ect on the cyberspace expansion that has introduced new forms of interactions and time-space constraints.