literary landscape, K.J.Erben's Kytice, Czech literature

Předložená studie ukazuje, jak se literárněvědná reflexe krajiny v Erbenově Kytici vyvíjela od ztotožňování s básníkovou rodnou krajinou po její osamostatnění a vnímání z hlediska funkce v literárním textu. Moderní reflexe přesvědčivě prokázala, že spisovatele, vytvářejícího z jazykových znaků krajinu, která odpovídá představě rýsující se v jeho mysli, a čtenáře, jenž ji v duchu na základě stejných jazykových znaků rekonstruuje, nemusí spojovat vědomí konkrétní krajiny. Žádná literární krajina, byť sebeexotičtější a zkušenosti člověka 21. století sebevzdálenější, nezůstane v jeho představě neobsazená, v jakési nulové podobě. V procesu čtení se vždy znovu rodí ze střípků krajin viděných, vyčtených či vysněných, neúplná a prchavá, a proto neexistující nezávisle na naší mysli, v podobě ideální, každému stejně srozumitelné a zřejmé.

The study reveals the development of the literary historical attitudes towards the landscape in K.J.Erben's Kytice (The Bouquet) from its identification with the poet's native countryside to its emancipation and interpretation with regard to its function in the literary text. The modern view has clearly shown that the writer, combining language signs to construct a landscape matching the image in his mind, and the reader, decoding the language signs to reconstruct the vision, need not share the sense of a specific landscape. No literary landscape, no matter how exotic and remote for the 21-century readers' experience, will remain unfulfilled and shapeless in the reader's mind. It is born again and again in the process of reading, a patchwork of the landscapes seen, read or dreamt, incomplete and elusive, and thus not independent of our thought, the landscape in an ideal form - obvious and comprehensible to all readers.