ferro-precipitate; adsorption; heavy metals; zeta potential

Hlavním cílem této práce je vyhodnotit potencionální využití sraženín železa, jako materiálu k odstraňnování těžkých kovů z vodných roztoků. Modelově byly vybrány ionty olova, mědi a chromu (III). Po vyhodnocení experimentálních dat, byl adsorpční děj popsán pomocí Langmuirovy teorie. Byly tedy vypočteny adsorpční maxima pro jednotlivé kovy(am = 0.76 mmol g-1 pro olovo, 0.58 mmol g-1 pro měď, 0.38 mmol g-1 pro chrom). Pomocí měření zeta potenciálu byly také sledovány změny na povrchu částic. Adsorpce kationtů těžkých kovů vedla k posunu zeta potenciálu ke kladným hodnotám. Adsorpční kapacita je v porovnání s ostatními adsorpčními materiály minimálně srovnatelná. Odpadní sloučeniny železa by se tedy mohly zařadit do kategorie levných adsorpčních materiálů vhodných pro odstraňovánín těžkých kovů z odpadních vod.

The main aim of the paper is to evaluate ferro-precipitate as immobilization agent for removing heavy metals from aqueous solutions. Lead, cooper and chromium were used as model metals. The simultaneous measurements of the heavy metals adsorption and zeta potential determination of the (adsorption) suspensions were carried out. The adsorption isotherms were found to be of typical Langmuir type; values of the heavy metals adsorption capacities have been calculated (am = 0.76 mmol g-1 for lead, 0.58 mmol g-1 for cooper, 0.38 mmol g-1 for chromium, respectively). Shape of the adsorption isotherms was correlated with zeta potential values at the adsorption equilibrium. Addition of the heavy metals ions affects the value of ?- potential, making the zeta potential values more positive.