seniors, ageing, self-sufficiency, psychological growth, physical changes, psychosocial losses.

Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit postoje seniorů ke stáří a porovnat, zda jsou ovlivněny pohlavím, věkem, rodinným stavem a mírou soběstačnosti. Výzkumný soubor tvořilo 151 seniorů. Ke sběru dat byl použit standardizovaný dotazník WHO k měření postojů ke stáří a stárnutí AAQ, Barthelův test základních všedních činností ADL. Senioři nejhůře hodnotili možnost navazovat nová přátelství, tolerantnost vůči sobě a stárnutí považovali za těžší, než si mysleli. Naopak pozitivně hodnotili význam života ve stáří, cvičení ve stáří a začlenění do společnosti. Senioři v institucionální péči hodnotili negativněji své postoje v doméně psychosociální ztráty (prožitky samoty, sociálního vyloučení, uzavření se a postupné ztráty fyzické soběstačnosti) než senioři žijící v domácím prostředí. Se zvyšujícím se věkem byly postoje seniorů více negativní. V doméně fyzické změny byl nalezen statisticky významný rozdíl u seniorů závislých a nezávislých na péči dle testu ADL.

The aim of this research was to determine attitudes of elderly to aging and to compare whether they are affected by gender, age, marital status and level of self-sufficiency. The research sample consisted of 151 seniors. For the data collection was used standardized questionnaires AAQ, Barthel test ADL. Older peoples rated as the worst to make new friendships, tolerance towards each other and aging considered harder than they thought. On the contrary, they positively evaluated the significance of life in old age, exercise in old age and integration into society. Older peoples in institutional care negatively evaluated their position in the domain of psychosocial losses than older peoples living at home. With increasing age elderly had more negative attitudes. In the domain of physical changes were found statistically significant difference in older people dependent and independent on care according to the ADL test.