Humanitarian aid, Development cooperation, Civil society, De -facto states, Abkhazia, Post-conflict reconstruction

De facto státy představují zajímavou anomálii v mezinárodním systému svrchovaných států. Bez ohledu na to, jak dlouhou dobu mají vlády de facto států kontrolu nad nárokovaným územím, či jak efektivně jsou schopny zajišťovat veřejné služby vlastnímu obyvatelstvu, nedaří se jim dosáhnout mezinárodního uznání. Na základě terénního výzkumu jsem došel k závěru, že ačkoliv je EU největším donorem v Abcházii, při současném důrazu na teritoriální integritu Gruzie a neexistenci vlastního Akčního plánu pro Abcházii v rámci ENP, mají aktivity EU pouze malý dopad na rozvoj tohoto de facto státu. Rozvojová spolupráce je silně politizovaná a politické imperativy jsou nadřazeny otázkám rozvoje. Humanitární pomoc je sice velmi potřebná, ale vzhledem k legislativním a institucionálním překážkám na ni v Abcházii špatně navazují programy obnovy a rozvojové spolupráce.

De-facto states constitute an interesting anomaly in the international system of sovereign states. No matter how long their control of claimed territory has lasted or how effective their capacities to provide governmental services to its population are, they fail to achieve international recognition. Based on the field research, I concluded that although the EU is the largest donor in Abkhazia, the emphasis on the territorial integrity of Georgia and the absence of its own ENP Action plan for Abkhazia, EU activities have little impact on the development of this de facto state. Development cooperation is highly politicized and political imperatives are superior to development issues. While humanitarian aid is needed, due to legislative and institutional obstacles, it is badly linked together with programs of reconstruction and development.