Medieval, Devotion, Eucharist, Bohemia, Vera Icon

Obraz Kristovy svaté tváře patřil ve středověku k nejuctívanějším ikonám, a to jak v Byzanci, tak na Západě. Úcta k Veraikonu se odvíjela od víry, že obraz nebyl namalován rukou člověka, ale byl autentickým otiskem Kristovy tváře - Aheiropoietoi. Veraikon tak de facto ?materiálně? zpřítomňoval božskou realitu v tomto světě a zároveň představoval efektivní komunikační medium mezi věřícím a Bohem. Podobně jako konsekrovaná hostie totiž v sobě ?obsahoval? fyzickou substanci Krista. Četná zobrazení Veraikonu ve vyobrazeních Mše sv. Řehoře, na oltáři nebo jako součásti Arma Christi, většinou neznázorňují Kristovu tvář na deskovém obraze stojícím na mense, ale jako samo sudarium - roušku s tváří Krista, která je součástí božské reality a intervence, podobně jako Kristova fyzická přítomnost na oltáři a zázrak transsubstanciace.

The image of Christ?s holy face was one of the most revered icons throughout the Middle Ages, both in Byzantium and in the West. Reverence for the Vera Icon derived from the belief that the image was not made by hand but was rather the authentic imprint of Christ?s face - acheiropoietoi. The Vera Icon was thus de facto the ?material? manifestation of God in this world and at the same time represented an effective medium of communication between the faithful and God. Like the consecrated host, it ?contained? the physical substance of Christ.The frequent depiction of the Vera Icon in images of the Mass of St Gregory, on the altar, or as part of Arma Christi usually depict Christ?s face not on a painting set on the altar table, but on a sudarium - a cloth showing the face of Christ, which is a part of divine reality and divine intervention, akin to Christ?s physical presence on the altar and the miracle of transubstantiation.