Democratization, De facto states, Sovereignty, Abkhazia

De-facto státy představují zajímavou anomálii v mezinárodním systému suverénních států. Bez ohledu na délku kontroly nárokovaného území a schopnosti poskytovat kvalitní veřejné služby, se jim nedaří dosáhnout mezinárodního uznání. Změna legitimizační strategie byla čelními představiteli de facto států přijata v souvislosti s uznáním nezávislosti Kosova většinou západních států. Strategie demokratizace za účelem mezinárodního uznání znamená, že ty státy, které prokázaly svou životaschopnost jako demokratické entity by měly svou nezávislost získat. Cílem tohoto článku je poukázat na tuto strategii v instrumentální případové studii Abcházie. Na základě studia sekundární literatury, podpořené o terénní výzkum v Abcházii, se snažíme identifikovat faktory, které demokratizaci podporují a na straně druhé demokratizačnímu procesu v de facto státech brání.

De-facto states constitute an interesting anomaly in the international system of sovereign states. No matter how long their control of claimed territory has lasted or how effective their capacities to provide governmental services to its population are, they fail to achieve international recognition. A change in the legitimising strategy adopted by the leaders of de-facto states came with the recognition of Kosovo?s independence by most western powers, when leaders of de facto states adopted democratisation-for-recognition-strategy. According to this strategy, those states that proved their viability as democratic states should earn their sovereignty. The aim of this article is to demonstrate this strategy on an instrumental case study of Abkhazia. As a result of the study of secondary literature, supported with field research in Abkhazia, we try to identify those factors which are promoting and on the other hand obstructing a democratization process in such a de-facto state.