Mexiko, indiáni, mexický národ, nacionalismus

Výchozím rámcem textu je jistý paradox v postavení mexických indiánů - v žádné jiné zemi Latinské Ameriky nežije tolik domorodých obyvatel, přesto Mexiko přiznává domorodým obyvatelům jen symbolická práva a zanedbatelnou míru autonomie. Text se pokouší nalézt možná vysvětlení tohoto paradoxu, a to zejména s oporou v teoriích identity, etnicity a nacionalismu. Zaměřuje se jak na politické, právní, ekonomické či kulturní proměny domorodých vesnic a účast domorodých obyvatel v regionální, státní a federální politice, tak na změny v (sebe)pojetí domorodých obyvatel a jejich prezentaci v kontextu utváření diskurzu mexického nacionalismu.

The starting point of this essay is a seeming paradox in the position of indigenous people in Mexico - no other Latin American country has such a large indigenous population, yet in Mexico, compared to many Latin American countries with a smaller number of indigenous people, the native population enjoys only limited rights. This text attempts to find possible explanations for this paradox, drawing on theories of identity, ethnicity and nationalism. It examines the political, legal, economic and cultural transformations of indigenous communities, the participation of indigenous people in regional, state and federal politics, and the transformation of their self-understanding and representation in the process of the formation of Mexican nationalism.