Development Aid, de facto states, post conflict reconstruction

Od poloviny devadesátých let 20.století prošel systém poskytování rozvojové spolupráce komplexní proměnou. Vedle klasické humanitární pomoci, která má za cíl prostřednictvím hmotných dodávek stabilizovat situaci v nejhůře postižených oblastech, se začínají objevovat první pokusy o pomoc vedoucí k déletrvající kvalitativní změně života místních obyvatel. Rozvojová spolupráce v takto nestabilním prostředí vychází z konceptů ?Orientace pomoci na potřeby příjemce? a ?Propojenosti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce prostřednictvím programů obnovy a peacebuildingu. Byť oba koncepty napomohly k větší efektivitě rozvojové pomoci v celé řadě regionů, pro speciální skupinu de facto států představují zatím spíše bariéru jejich rozvoje. Cílem textu je upozornit na dopad obou konceptů pro rozvojovou spolupráci v de facto státech. Vzhledem ke stale probíhajícímu výzkumu a definovanému prostoru čtyř stran, slouží text spíše jako průběžná zpráva z výzkumu než jako jeho závěr.

Since 1996 the system of development cooperation has completely changed. Since the OECD strategic document "Shaping the 21st century" came into development strategies of EU concept of aid orientation according to the needs of recepients and the concept of linking relief, rehabiliatationand development. Though theese two concepts improved the effeciency of aid distribution in many countries in post conflict period, in de facto states there are legal, budgetary and ethical limits, which results in the currant situation that development cooperation doesnt fulfill its main goal of eradicating poverty in theese areas.