philosophy and literature of Russian symbolism, Florenskij?s and Belyj?s approach to symbolism, interfaces between art-focused theories and ideological structures, understanding of symbol, the phenomenon of word

V první části článku nahlédneme na vlivy, které se odrážely ve Florenského úvahách o pojetí jména (Platón, Bělyj a polemika o imjaslavii). Bude zde poukázáno na význam antinomie, kterou Florenskij upřednostnil před principem identity ovládající logicko-aristotelský Západ. Antinomie je princip všeobjímající Pravdy, v níž i teze a antiteze dosáhnou sjednocení, aniž by při tom ztratily svou identitu. Tento antinomický princip byl skryt i v symbolu a v Božském jménu, vzývaném při modlitebním aktu - z tohoto důvodu se během polemiky o imjaslavie Florenskij postavil na stranu zastánců palamitského učení o Božím jméně. V části druhé se budeme věnovat zrcadlení Florenského esteticko-filosofických koncepcí v myšlenkovém a tvůrčím světě Andreje Bělého (1880-1934), přičemž pozornost bude věnována zejména problematice jeho chápání slova a symbolu.

Symbolists inspired by Plato understood word ontologically - word interconnects higher substance with a thing placed in the phenomenal world and thus it changes the thing according to the perfect idea. An exquisite role is played here by a poet and mystic. A symbolistic poet was a tool used for interpreting higher truths. Andrey Belyj can be taken as a typical example of such a poet and Pavel Florenskij, a mystic was, at the beginning, inspired by a prayer where the name of ?God? was being proclaimed.