Standard Czech, sources of standard Czech, carriers of standard Czech, codification, standard norm, prestige of standard Czech

Autorka vymezuje spisovnou češtinu jako útvar se dvěma ne zcela zřetelnými rámci: je ji možno vidět užším prizmatem platné kodifikace, anebo širším a modernější prizmatem spisovné normy. Tím, že u češtiny nastává prodleva při aktualizaci kodifikace, enormně narůstá pásmo jevů mezi kodifikací a spisovnou normou, pak může kodifikace působit až jako preskripce. Příspěvek poukazuje na shody i rozdíly v generačním pohledu na spisovnou češtinu, zejména si všímá prostředí, v němž se spisovná čeština využívá (zdroje spisovné češtiny) a jejích nositelů.

The author defines the standard Czech language as a system having two not quite clearly distinct frames: we can view it in a narrower prism of the contemporary valid codification, or in a wider and more modern prism of the contemporary standard norm. Because of the fact that actualization of the Czech codification retards, the number of phenomena occurring between the codification and the standard norm is still growing, and then the codification can be felt as a prescription. The contribution refers to consensuses and differentiations of the generational view at the standard Czech. Above all, it takes into account the environment where the standard Czech is used (sources of standard Czech) and its carriers.