Civil society, Abkhazia, Nagorno Karabagh, Post-conflict reconstruction

Abcházie a Náhorní Karabach jsou separatistická území na Jižním Kavkaze, kterým se během ozbrojených konfliktů na počátku devadesátých let podařilo získat de facto nezávislost, mezinárodně ovšem nejsou až na výjimky uznávána. Ani 15 let po podepsání mírových dohod nebyly konflikty uspokojivě vyřešeny a v obou územích přetrvává status quo, který můžeme označit jako stav ani válka ani mír. Za jednu z podstatných podmínek úspěšného řešení těchto tzv. zamrzlých konfliktů je považována vnitřní angažovanost občanské společnosti na postkonfliktní rekonstrukci (viz např. Mikhelidze a Pirozzi, 2008). V teoretické části byl definován význam občanské společnosti v územích postižených válkou. Stěžejní částí projektu byla empirická část, v rámci níž byly teoretické předpoklady konfrontovány s realitou v obou zkoumaných územích. Metodou výzkumu byly rozhovory s vybranými zástupci občanských společností a zúčastněná pozorování a evaluace jejich aktivit na poli postkonfliktní rekonstrukce.

Abkhazia and Nagorno Karabach are separatist entities in the region of Southern Caucasus. After violent conflicts in the beginning of 90s they became de facto independent, though aside a few exceptions did not received international recognition. Even after 15 years after signing cease-fire agreements, there remain latent conflict in a form of status quo, which could be called ?no war, no peace?. One important precondition of solving ?frozen conflicts? is civil society engagement on post-conflict reconstruction(e.g. Mikhelidze and Pirozzi, 2008). Importance and possibilities of civil society actors on post-conflict reconstruction are defined in the theoretical part. Empirical part, during which were made interviews and involved observations with the actors of civil society in both conflict regions, were fundamental part of this project .