Standard Czech Language, codification and institutional care of the Czech Language

Příspěvek navazuje na nedávné dílčí sondy, které naznačily, že zejména školní mládež ve věku do 15 let zřejmě nepokládá kodifikaci a institucionální péči o češtinu za tak důležitou jako dospělí respondenti. Nynější dotazníková výzkumná sonda mapuje situaci u středoškoláků i učňů ve věku od 16 do 19 let a u kontrolní skupiny vysokoškoláků, kteří češtinu studují v rámci svého zaměření. Z porovnání vyplynuly zřetelné rozdíly mezi odpověďmi středoškoláků (ti vnímají spisovnou češtinu hlavně jako pravidla a příkazy, která je nutno respektovat; pro život ji označují za potřebnou, ale ne vždy tolik, jak tvrdí školní výuka) a vysokoškoláků-češtinářů (těm se jeví spisovná čeština většinou jako užitečný soubor rad a doporučení; nejčastěji ji hodnotí jako potřebnou pro život alespoň tak, jak tvrdí školní výuka, resp. potřebnou ještě víc).

The contribution follows recent partial probes, which signalled that mainly school pupils aged up to 15 years apparently do not consider the codification and institutional care of the Czech language to be important to such an extent as the adult respondents consider it to be. The actual research probe maps the situation in case of secondary school students and apprentices aged from 16 to 19 years and a verification group of university students.Comparison of the results showed transparent differences between the answers of secondary school students (who perceive the standard Czech as rules and directions, which are necessary to be obeyed; they stated that the standard Czech is needed for life, but not that much as the school teaching asserts) and university students of the Czech studies (who mostly think that the standard language is a useful set of advices and recommendations; usually they assess it as needed for life at least to the extent asserted by the school teaching, or even more necessary).