Czech-Polish relation;postwar period, Tešín

Těšínská otázka jako průvodní jev v česko-polských vztazích v novodobých dějinách. Její aktualizace po osvobození Těšínska v roce 1945. Vyhrocený spor v květnu a v červnu 1945 uklidňuje sovětská diplomacie, která jej však využívá k připoutání obou stran (polské prosovětské vlády a československé vlády Národní fronty) ke své politice. Po řadě peripetií ve vzájemném jednání však řešení diktuje sovětská diplomacie,která se posouvá od role smiřovatelů přes pozici arbitra až k politickému tlaku na oba znesvářené spojence, které potřebuje v pevném spojeneckém bloku proti Západu. Jen málo politiků na obou stranách pochopilo, že vynucená spojenecká smlouva z března roku 1947 znamenala na dlouhá desetiletí konec samostatné, subjektivní polské i československé zahraniční politiky. Tato historická perioda zůstávala dlouho na okraji zájmu československé historiografie.

The article deals with Czech-Polish relations in the context of so-called question of Těšín in 1945-1947. The author evaluates the role of Soviet diplomacy and growth of its influence on the both Central-European states.