V této práci byla pozornost zaměřená na adsorpci mědi (II) na jílovém minerálu montmorillonitu. Adsorpce proběhla ve vsádkovém uspořádání pro různé koncentrace měďnatých kationtů. Byly sestaveny adsorpční isotermy, které byly posléze linearizovány. S výsledku vyplývá dobrá shoda s modelem Langmuirovy isotermy (R2?1). Bylo vypočteno adsorpční maximum (am=0,599 mmol/g), tato hodnota je blízká kationtovýměnné kapacitě daného jílu. Dále byl stanoven zeta potenciál montmorillonitu v závislosti na pH suspenze. Se zvyšujícím se pH, hodnota zeta potenciálu klesala. Hodnoty zeta potenciálu nabyly záporných hodnot, v rozmezí 16-28 mV, isoelektrický bod tedy nebyl stanoven. Nakonec, byl stanoven zeta potenciál v roztocích měďnatých iontů. Se vzrůstající koncentrací mědi (II) se zvyšovala hodnota zeta potenciálu. Průběh této změny byl dán do korelace s naadsorbovaným množstvím měďnatých kationtů. Výsledkem je závislost mezi změnou zeta potenciálu a naadsorbovaným množstvím mědi.