domestic violence, school, children, trust

Školní instituce mohou být pro děti se zkušeností s domácím násilím útočištěm,ale i místem, kde se nedůvěra prohlubuje. Cílem kvalitativní studie byloporozumět, jak dospělí se zkušeností s domácím násilím v dětství důvěřovali činedůvěřovali škole a školským institucím a jaké kontexty tento vztah formovaly.Realizovali jsme 17 polostrukturovaných hloubkových rozhovorů, analyzovanýchtematickou analýzou (Braun & Clarke). Sedm témat mapuje zkušenosti naškále od podpůrné aktivity po nečinnost školy a od důvěry po nedůvěru. Důvěruposilovali dostupní dospělí, bezpečná komunikace, důvěrnost a praktická opora;rizikové byly eskalující zásahy, tlak, opakované vyptávání a přehlížení signálů.Trauma-informované, diskrétní a předvídatelné postupy pedagogů se ukazujíjako klíčové pro získání důvěry a podporu vyhledání pomoci.

School settings and educational institutions can be a refuge for children whohave experienced domestic violence, but they can also be a place where mistrustdeepens. This qualitative study aimed to understand how adults who experienceddomestic violence in childhood came to trust or distrust schools and educationalinstitutions, and what contextual factors shaped this relationship. We conducted17 semi-structured in-depth interviews, analysed using thematic analysis(Braun & Clarke). Seven themes captured experiences ranging from supportiveschool responses to non-response, and from trust to distrust. Trust was fosteredby accessible adults, safe communication, confidentiality, and practical support,whereas escalating interventions, pressure, repeated questioning, and overlooking signs tended to undermine trust. Trauma-informed, discreet, and predictable educatorpractices emerged as key to building trust and supporting help-seeking.