Site specific instalace Melanosis sestává z ohořelých reproduktorů složených do mohutných bloků, z nichž se šíří zvuk do prostoru. Motiv spálené krajiny, který instalace evokuje, zde funguje jako metafora vnitřní proměny. Dílo Michala Kindernaye přispívá k celospolečenské diskuzi o udržitelnosti života, vymírání živočišných druhů, zániku fauny a změně klimatu. Instalace Melanosis ztvárňuje krajinu zasaženou ohněm – syrovou, proměněnou, ale stále živou. Není jen němým objektem, ale pulzujícím tělem, které reaguje a komunikuje. Spálená krajina reproduktorů není pouze entitou pozorování, ale aktivní složkou vztahové ekologie – prostorem pro znovunalezení těla, vědomí a přírodního elementu, jeho smrti i znovuzrození. Požár může způsobit výrazné narušení ekologické i vizuální kontinuity, přesto zde může dojít k resetu ekosystému a jeho návratu do ranného sukcesního stádia (stav, kdy se krajina nachází ve fázi obnovy nebo přechodu). Spojitost mezi fungováním lesa a vnitřním světem člověka odkazuje na myšlenky ekopsychologie – oboru, který zkoumá, jak stav životního prostředí ovlivňuje naši psychiku a duševní zdraví. Název Melanosis doslova znamená ztmavnutí. Slovo pochází z řeckého melas – černý, a přípony osis – stav, proces. V kontextu instalace odkazuje na melancholii, spálenou krajinu a vnitřní stavy člověka po destrukci. Název evokuje jak fyzickou proměnu krajiny ohněm, tak psychickou proměnu prostřednictvím zvuku a ticha. Rituální rovina instalace zve návštěvníka k vlastní introspekci, k tichému naslouchání i ke konfrontaci s prázdnem a možností znovuzrození. Zvuk zde není doplňkem, ale elementem, který oživuje a zároveň znepokojuje – jako dech krajiny, která přežila oheň. Zvuk vychází z autentických nahrávek hořícího ohně – praskání dřeva, syčení, závanů vzduchu a rezonance žáru. Pomocí vícekanálového zvuku a rozmístění reproduktorů se oheň rozprostírá v prostoru jako živý organismus: pulzuje, šumí, dusí se a znovu ožívá. Instalace si klade za cíl zpřítomnit oheň nikoli jako destruktivní sílu, ale jako archaickou paměť, nositele tepla, transformace a očištění. Více kanálová kompozice reprezentuje odlišné druhy ohně – některé frekvence šlehají, jiné tlumeně doutnají a některé připomínají dech. Cílené rozprostření zvuku do prostoru vytváří prostředí, který nutí posluchače zpomalit, zaposlouchat se a vstoupit do dialogu s tímto živlem. Zvuková instalace pracuje s motivem spálené krajiny, konkrétně Českého Švýcarska není však pouze přímým odkazem na přírodní katastrofu, ale je metaforou vnitřní proměny. Situace v Českém Švýcarsku je jen jedním z mnoha varovných signálů, které ukazují, jak zásadně se mění naše klima a s ním i celý svět kolem nás.