membranous nephropathy; anti-podocyte antibodies; immunosuppressive therapy

Membranózní nefropatie (MN) vzniká na autoimunitním podkladě s tvorbou imunokomplexů uložených subepiteliálně a je nejčastější příčinou nefrotického syndromu u dospělých. Diagnostika onemocnění je založena na bioptickém nálezu ledviny a sérologickém stanovení antipodocytárních protilátek, z nichž má největší přínos protilátka proti M-receptoru pro fosfolipázu A2. Onemocnění se může projevit jako primární nemoc ledvin anebo jako sekundární forma, podmíněná nejčastěji maligním onemocněním. Podle tíže proteinurie, snížení renálních funkcí a reakce na základní terapii je určena prognostická stratifikace nemocných a určení typu adekvátní imunosupresivní léčby.

Membranous nephropathy (MN) is an autoimmune condition characterized by the formation of immune complexes localized subepithelial, and it is the most common cause of nephrotic syndrome in adults. The diagnosis of MN is made through a renal biopsy and a serological assessment of anti-podocyte antibodies, particularly antibodies against the M-type receptor for phospholipase A2. MN can occur as a primary disease or as a secondary condition induced by malignancies. The severity of proteinuria, the decline in renal function, and the response to basic (non-immunosuppressive) treatment are key prognostic factors that help in stratifying patients and choosing appropriate immunosuppressive therapy.