Philosophy of History, Historia magistra vitae, Marcus Tullius Cicero, Ernst Bernheim, Reinhart Koselleck, Critical thinking

Historie je ve veřejném prostoru představována jako praktická vědní disciplína, která nás má učit správnému jednání a má posilovat žádoucí postoje. Hovoříme o obecné představě pragmatické historie, která přináší poučení pro současný život a stává se tak životním průvodcem. Již v minulosti se topos „Historia magistra vitae“ stalo předmětem zamyšlení řady historiků, z nichž někteří toto sousloví přijímali a rozvíjeli, jiní však zastávali skeptický postoj vedoucí až k opačnému konstatování, že se z dějin poučit nelze. Cílem eseje je bilance a rekapitulace klíčových názorů vztahujících se k tomuto antickému výroku i formulace východiska v jeho současném chápání.

History is presented in the public sphere as a practical discipline that is supposed to teach us the right way to act and to reinforce desirable attitudes. We are talking about the general idea of a pragmatic history that provides lessons for contemporary life and thus becomes a guide for life. In the past, the topos "Historia magistra vitae" has already been the subject of reflection by a number of historians, some of whom have accepted and developed the phrase, while others have taken a sceptical stance leading to the opposite conclusion that there is no lesson to be learned from history. The aim of this essay is to take stock and recapitulate the key views relating to this ancient saying as well as to formulate a starting point in its contemporary understanding.