Vévodství Horní a Dolní Slezsko (Herzogtum Ober- und Niederschlesien) zkráceně a polooficiálně Rakouské Slezsko, bylo po prohraných válkách s Pruskem (1740–1763) pouhým stínem před nedávnem jednoho z hospodářsky nejrozvinutějších regionu habsburského soustátí. Habsburské monarchii zůstala desetina území, které tvořily knížectví těšínské (a později bílské) na východě a knížectví opavské, krnovské a část knížectví niského na západě. Dříve periferní oblasti „velkého“ Slezska se pak měly v následujících desetiletích stát pomyslnou laboratoří modernizace a na konci 19. století dosáhnout až na samotný vrchol ekonomické rozvinutosti v rámci zemí podunajské monarchie. A právě otázky, jak k tomuto přerodu došlo, byly položeny, a věřím, že i zodpovězeny, v rámci této přednášky.