Příspěvek je obsahově rozdělen do dvou rovin. V první části se zabývá diferenciálními východisky pojmů kultura, kulturní zázemí a prostředí a ve druhé akceptací, přínosem a smyslem vytváření specifických a odlišných prostředí. Článek poukazuje na projevy handicapovaného jedince ve všech rovinách či součástech kultury a nastiňuje teorie sociálně-kulturních handicapů, které vycházejí z rozdílností sociálního a kulturního prostředí. Jako jedno z možných řešení, které by pomohlo transformovat vzdělávání, zejména integrovaných žáku s mentální retardací, představuje metodu multisenzorických místností ? metodu snoezelen. Závěrem poukazuje na kulturu prostředí jako na podmiňující charakteristiku úspěšné adaptace a integrace dětí do běžných škol.